FF TVD - Děsivá souměrnost - 1. kapitola

22. června 2011 v 17:28 | Ellie Salvatore |  Fan Fictions
Stála jsem u kuchyňské linky a nalévala si kafé do mého modrého hrníčku se žlutými puntíčky. Můj oblíbený.
"Ahoj," pozdravil mě můj mladší bráška Jeremy.
"Ahoj, Jeremy. Jsi v pohodě?" zeptala jsem se ho. Chtěla jsem se ujistit…
"Nezačínej, prosím," a odešel. Co dělám pořád špatně? Povzdechla jsem si a vzala si tašku, do které jsem si dala pár sešitu a ještě, než jsem vyrazila do školy, rozloučila jsem se s Jennou.
Bonnie na mě čekala před domem. Nastoupila jsem si do jejího stříbrného audi.
"Bonnie!" krátce jsem se zasmála a objala mou nejlepší kámošku Bonnie.
"Eleno, tak ráda tě zase vidím! Jak se máš?" zeptala se mě, ale ten ustaraný tón se nedal přeslechnout.
"Jsem v pohodě, neboj. Můžeme jet? Nechci se hned první den zpozdit," řekla jsem. Bonnie nastartovala auto a rozjela se. Opřela jsem si hlavu o okýnko spolujezdce a pozorovala cestu. Byla to má chyba. To kvůli mně jsou rodiče mrtví… Můžu za to já.
Dojely jsme ke škole a Bonnie zaparkovala auto vedle Matta. Chtěla jsem otevřít dveře, ale někdo to udělal první. Zvedla jsem hlavu, abych zjistila, kdo to byl.
"Ahoj, Eleno." Vystoupila jsem a objala ho.
"Matte!" Měla jsem na kahánku, abych nezačala brečet. Postavila jsem se naproti němu.
"Matte, promiň za to… ty víš. Věř mi, že poslední, co bych chtěla, je ti ublížit."
"Já vím, čím si procházíš. Chápu to." Pokusila jsem se o úsměv. Nadechla jsem se a vyrazila ke škole. Tolik známých tváří… Ve třídě jsem si sedla do třetí lavice, jako minulý rok. Rozhlížela jsem se, ale bylo to tam pořád stejné, jako na konci roku.
Do třídy vyšel nějaký kluk. Tak ten tu rozhodně minulý rok nebyl… Měl maximálně metr sedmdesát pět, byl štíhlý, atletické postavy, měl světle hnědé, krátké vlasy. Na oči jsem mu neviděla, protože měl černé brýle. V kombinaci se šedým tričkem a tmavými jeansy vypadal krásně.
Sedl si do lavice vedle mě, ale o jednu dál. Začal mě pozorovat, takže jsem od něj stočila pohled a usmála se.
Byl zajímavý. A hlavně krásný. Přišlo mi, že jsem ho odněkud znala. Asi už jsi hodně mimo, Eleno. Myslím si, že bych si ho určitě pamatovala, kdybych ho potkala. Nebo taky ne. Uvidíme.
Po hodině jsem se zvedla a šla k lavici, kde byl ten nový kluk. Zrovna dopisoval zápisek z tabule do sešitu.
"Ehm. Ahoj," dostala jsem ze sebe nakonec.
"Ahoj," usmál se, "potřebuješ něco?" dopsal pár posledních slov a sešit zavřel.
"Ne-e, nic, jen jsem se chtěla zeptat. Ty jsi tu nový?" Eleno, přemýšlej trochu. Lepší otázku jsi vymyslet nemohla.
"Ano, jsem tu nový. Přistěhoval jsem se nedávno. A promiň, že jsem se nepředstavil. Jmenuji se Stefan Salvatore." Salvatore? To pochází z italštiny…
"Já jsem Elena. Elena Gilbertová. Poslyš, ty jsi z Itálie?" Zdál se mi zaskočený.
"Jen vzdálení příbuzní," kývl hlavou a usmál se.
"Aha. A ty bydlíš tady ve městě?" Snad nejsem moc vlezlá…
"Jsem tu u strýce Zacha."
"Zacha Salvatora?" musela jsem se zeptat. Pokud to je ten Zach, kterého myslím.
"Ano, u něj. Ty ho znáš?" podíval se na mě zvláštním pohledem, neidinfikovatelným.
"Znám ho. Když jsem byla menší, často mě hlídal. Takže bydlíš v tom penzionu na kraji města." Chtěl asi něco říct, ale zrovna zazvonilo a do třídy vešel učitel. Omluvně jsem se na něj usmála a šla zpátky do své lavice. Celou hodinu jsem přemýšlela nad naším rozhovorem.
----------
Ok, čekám na další kritiku :D
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 hry-online-zdarma-superhry hry-online-zdarma-superhry | Web | 31. srpna 2011 v 13:04 | Reagovat

Chceš vyhrát super telefon Nokia E7? Podívej se na http://raketka.cz/soutez-o-telefon-nokia-e7 a hlasuj(zabere to max 1 minutku) :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama