Fan Fiction - Damone, jsi gentleman. Mi piace lo.

21. června 2011 v 22:33 | Ellie Salvatore |  Fan Fictions
Seděl jsem v Mystic Grillu a popíjel whisky. Co jiného se dá v tomto nudném městě dělat, že jo… Vicky Donovanová chodila od stolu ke stolu a obsluhovala zákazníky.
"Vicky, ještě jednu whisky!" zavolal jsem na ni.
"Nemáš už dost? Máš už v sobě čtyři skleničky," rýpla si. Chytl jsem ji za lokty a podíval se jí přímo do očí.
"Přines mi ještě jednu whisky," mluvil jsem rychle, ale zřetelně. Nechtěl jsem moc poutat pozornost. Vzhledem k situaci by to nebylo vhodné.
"Oh, promiň, úplně jsem zapomněla. Ty jsi chtěl tu whisky… Hned to bude," a odešla za bar a po chvilce jsem se dočkal. Vypil jsem tu na ex a podíval se na Donovanovou za pult, srovnávala skleničky či co.
"Vicky, nechceš si večer vyjít? Ty, já?" nadzvedl jsem obočí a vyčkal na odpověď… Ale nač čekat, je to jasné, že půjde. Kdo by nešel.
"Dobře, takže v osm za barem," dal jsem na stůl šest dolarů a odešel.
Vyšel jsem z Grillu a zamířil si to k lesu. Na kraji lesa jsem se zastavil a zhluboka jsem se nadechl. Ucítil jsem čerstvou a lákající krev. Rozběhl jsem se svou přirozenou rychlostí, abych se co nejrychleji dostal k oběti. Byla to tmavovláska malého vzrůstu.
"Hey… Mmm… Promiň," cítil jsem na rtech své upíří zuby a zakousl jsem se dívce do hrdla dřív, než stačila vydat jakékoli slovo. Zasténala a upadla k zemi. Rukou jsem si otřel rty a ukryl tělo.
Pomalu ale jistě se blížila osmá hodina, stál jsem před zrcadlem a popíjet ábéčko. Ať je po jejich… Ani kapka nevinné krve. Při tomhle nikdo nezemřel. Tedy - snad.
***
"Oh, Vicky, vypadáš… úchvatně," prohlédl jsem si ji od hlavy k patě a ona jen sklopila hlavu.
"To ty taky, Damone," udělala jeden krok a byla těsně u mě. Tak blízko, že by jsem… Ne, nemohl jsem.
"Takže. Co je na programu?" zasmála se. Zamyslel jsem se. I když to spíš mělo vypadat jen zvenčí, že se zamýšlím.
"Uvidíš. Jen pojď," chytl jsem ji za ruku a propletl naše prsty, "určitě se ti tam, kam tě vedu, bude líbit. Za to ti ručím."
"Pan gentleman… Mi piace lo." Sice opravdu nevím, odkud Vicky vzala italštinu, ale je to roztomilý. Znovu jsem se na ní podíval.
"Odkdy umíš italsky?" uchechtl jsem se.
"Oh, ty jsi tomu rozuměl? Popravdě, rodina plná Italů." Zastavil jsem se u zídky za naším domem. Sedl jsem si na ni a ona si stoupla přímo naproti mně.
"Jo, taky jsem z Itálie, takže ano, rozuměl," potvrdil jsem jí její domněnku. Zadívala se mi do očí. Bylo to jiné, než když ovlivňuji své oběti pomocí přímého pohledu. U ní bych to nedokázal… já… začínám se v sobě ztrácet.
Udělala ke mně ještě jeden malinký krůček a já ji chytil okolo pasu a spojit si ruce. Byla jako v zajetí. Začali jsme se k sobě přibližovat. Nemůžeš, Damone… Nedělej to. Byl jsem to já, kdo zlomil tu malou mezeru mezi námi. Políbil jsem jí. Ona políbila mě.

Doufám, že nevadí, že tahle jednorázovka má přesně pět set slov, ale je to má vůbec první povídka na téma Upíří Deníky. Doufám, že se vám to líbilo a že se na mě nezlobíte za spárování Damona a Vicky. :)
© Never (Rory, Ellie Salvatore) - Zákaz kopírování veškeré vlastní tvorby!
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Jeanine Jeanine | 21. června 2011 v 23:07 | Reagovat

Zlobím, tyhle dva jsi fakt párovat nemusela. Damonovo myšlení mi nesedí a je mi líto, že ti musím hubovat. :)
Né promiň, docela to šlo, ale nebyl to ten Damon, kterýho známe...

2 vampire--diaries-online vampire--diaries-online | E-mail | Web | 22. června 2011 v 10:13 | Reagovat

Jeanine: Jo, já vím. :) Jenže ono jen tak přeskočit z FF na Stmívání na FF Upířích Deníků není lehký. Je mi jasný, že to k němu nepasuje. :)

3 Christine Christine | E-mail | Web | 23. června 2011 v 17:02 | Reagovat

K Vickie mi Damon moc nesedí, ale je to pěkné. =)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama